Úvodem

Hlavní město Praha má výsadní postavení mezi všemi ostatními územními samosprávnými celky. Je totiž zároveň obcí i krajem, a navíc ještě hlavním městem České republiky. Kombinace těchto vlastností vyžaduje samostatnou právní úpravu (zákon o hlavním městě Praze), která sice vykazuje mnohé společné znaky s právní úpravou krajů a obcí, avšak na druhou stranu respektuje specifické postavení hlavního města Prahy.

Rozdíl mezi městskou částí (či městským obvodem) územně členěného statutárního města a městskou částí hlavního města Prahy spočívá především v tom, že městské obvody a městské části jednají za statutární město, tj. jeho jménem, zatímco městská část hlavního města Prahy je oprávněna jednat svým vlastním jménem v právních vztazích

V § 2 a 4 zákona o HMP je upravena „samostatná působnost HMP“ a „samostatná působnost městských částí“ a „přenesená působnost HMP“ a „přenesená působnost MČ“.

Samostatná působnost HMP jsou úkoly, které plní přímo HMP  v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem a v rozsahu odpovídajícím potřebám hlavního města Prahy.

Samostatná působnost MČ jsou úkoly, které plní městské části v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem a Statutem hlavního města Prahy a v rozsahu odpovídajícím potřebám městských částí.

Svěří-li zákon orgánům hlavního města Prahy výkon státní správy, je území hlavního města Prahy správním obvodem.

Městské části jsou správním obvodem, jen je-li jim zákonem nebo Statutem svěřen výkon přenesené působnosti.

Dle ustanovení § 1 odst. 4 zákona o HMP je hlavní město Praha je samostatně spravováno zastupitelstvem hlavního města Prahy; dalšími orgány hlavního města Prahy jsou rada hlavního města Prahy, primátor hlavního města Prahy, Magistrát hlavního města Prahy, zvláštní orgány hlavního města Prahy a městská policie hlavního města Prahy.

Dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona o HMP je městská část je spravována zastupitelstvem městské části; dalšími orgány městské části jsou rada městské části, starosta městské části, úřad městské části a zvláštní orgány městské části.

Podle ustanovení § 6 zákona o HMP odst. je občanem hlavního města Prahy fyzická osoba, která je státním občanem České republiky a v hlavním městě Praze je přihlášena k trvalému pobytu a občanem městské části je občan hlavního města Prahy, který je v městské části přihlášen k trvalému pobytu.

Toto rozdělení je důležité zejména z důvodu, že občan HMP a občan MČ má práva a povinnosti ve vztahu k HMP a současně ve vztahu k MČ.

Taxativní výčet práv a povinností občana HMP staršího 18 let je uveden v § 7 zákona o hlavním městě Praze. Mezi tyto práva patří

  1. volit a být volen do zastupitelstva hlavního města Prahy 
  2. hlasovat v místním referendu konaném na celém území hlavního města Prahy, jehož předmětem jsou záležitosti spadající do samostatné působnosti hlavního města Prahy, za podmínek stanovených zákonem,
  3. požadovat projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti radou hlavního města Prahy nebo zastupitelstvem hlavního města Prahy;je-li žádost podepsána nejméně 1 000 občanů hlavního města Prahy,musí být projednána na jejich zasedání nejpozději do 60 dnů,
  4. vyjadřovat na zasedání zastupitelstva hlavního města Prahy v souladu s jednacím řádem svá stanoviska,
  5. nahlížet do rozpočtu hlavního města Prahy a do závěrečného účtu hlavního města Prahy za uplynulý kalendářní rok, do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva hlavního města Prahy, do usnesení rady hlavního města Prahy, výborů zastupitelstva hlavního města Prahy a komisí rady hlavního města Prahy a pořizovat si z nich výpisy,
  6. podávat orgánům hlavního města Prahy návrhy, připomínky a podněty; podání orgány hlavního města Prahy vyřizují bezodkladně, nejdéle do 60 dnů,
  7. vyjadřovat se k návrhu rozpočtu hlavního města Prahy a k závěrečnému účtu hlavního města Prahy za uplynulý kalendářní rok, a to buď písemně ve stanovené lhůtě, nebo ústně na zasedání zastupitelstva hlavního města Prahy.

Výčet práv občana městské části, který dosáhl věku 18 let, je uveden v § 8 zákona o HMP. Mezi tyto práva patří

  1. volit a být volen do zastupitelstva městské části
  2. hlasovat v místním referendu, jehož předmětem jsou záležitosti spadající do samostatné působnosti městské části, za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem,
  3. požadovat projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti radou městské části nebo zastupitelstvem městské části; je-li žádost podepsána nejméně 0,5 % občanů městské části, musí být projednána na jejich zasedání nejpozději do 60 dnů,
  4. vyjadřovat na zasedání zastupitelstva městské části v souladu s jednacím řádem svá stanoviska,
  5. nahlížet do rozpočtu městské části a do závěrečného účtu městské části za uplynulý kalendářní rok, do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva městské části, do usnesení rady městské části, výborů zastupitelstva městské části a komisí rady městské části a pořizovat si s nich výpisy,
  6. podávat orgánům městské části návrhy, připomínky a podněty; podání orgány městské části vyřizují bezodkladně, nejdéle do 60 dnů,
  7. vyjadřovat se k návrhu rozpočtu městské části a k závěrečnému účtu městské části za uplynulý kalendářní rok, a to buď písemně ve stanovené lhůtě, nebo ústně na zasedání zastupitelstva městské části.

Závěrem první části si rozebereme právo občana MČ vyjadřovat se na zasedání zastupitelstva. Podrobnosti upravující právo občana vyjadřovat na zasedání zastupitelstva hlavního města Prahy svá stanoviska obsahuje jednací řád zastupitelstva hlavního města Prahy, který je schvalován zastupitelstvem hlavního města Prahy. V Článku 9 jednacího řádu zastupitelstva hlavního města Prahyje uvedeno, že: „občané hlavního města Prahy, kteří dosáhli věku 18 let a nejsou členy zastupitelstva hlavního města Prahy, mohou na zasedání zastupitelstva hlavního města Prahy vyjadřovat svá stanoviska, a to vždy po úvodním slovu předkladatele materiálu. „

Zákon o obcích je v tomto ohledu ještě striktnější. Podle stanoviska ODK 3/2008, kde je uvedeno, že: „..z ústavního rozměru práv občana obce předně vyplývá, že právo vyjádřit stanovisko k projednávané věci na zasedání zastupitelstva obce je dáno přímo zákonem, zákon toto právo přímo zakládá. Jednací řád sice může stanovit bližší podrobnosti pro jeho uplatňování, samotná existence a možnost realizace tohoto práva však není podmíněna „provedením“ v jednacím řádu zastupitelstva obce.Opačný výklad, který by možnost výkonu práva vyjádřit se k projednávané věci podmínil výslovným ustanovením jednacího řádu, by byl zcela zjevně v rozporu s účelem tohoto práva, neboť by činil jeho existenci závislou na (ne)aktivitě orgánu, vůči kterému toto právo směřuje (právu občana obce podle § 16 odst.  2 písm. c/ přitom odpovídá povinnost zastupitelstva obce umožnit občanovi obce jeho adekvátní, účinnou, realizaci).  Samotný způsob, jímž má být právo podle § 16 odst. 2 písm. c) realizováno,zákon o obcích neupravuje a jeho stanovení přenechává až jednacímu řádu. Z textu zákona i z podstaty tohoto práva však lze dovodit určité minimální požadavky, které musí zastupitelstvo obce i jeho jednací řád respektovat, aby nedošlo k jeho porušení či nepřípustnému omezení. Z dikce ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) předně vyplývá, že občanovi obce musí být dána možnost vyjádřit se k věci aktuálně projednávané, tzn. musí ji mít dříve, než je přijato příslušné usnesení, resp. dříve, než je věc definitivně vyřízena (zákon hovoří o „projednávané věci” a nikoli o „věci projednané“). Požadavkem zákona přitom je, aby občan mohl vyjádřit své stanovisko při projednávání každého bodu (v rámci diskuse k projednávanému bodu, např. po rozpravě zastupitelů před schvalováním usnesení). Zákonu proto nebude odpovídat postup, při kterém je do programu zasedání zařazen jeden bod určený k vyjadřování občanů souhrnně ke všem navrženým bodům programu před jejich samotným projednáváním (např. bod č. 1 programu – stanoviska občanů k projednávaným věcem), pokud v rámci dalšího projednání jednotlivých bodů již občanovi možnost vyjádřit stanovisko není dána… Porušení práva občana obce vyjádřit se k projednávaným bodům ze strany zastupitelstva obce je porušením zákonem stanovené povinnosti a může být předmětem kontroly výkonu samostatné působnosti podle § 129a zákona o obcích. Takové jednání zastupitelstva obce přitom je i zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s.5), proti kterému se může občan obce bránit žalobou ve správním soudnictví (za splnění všech dalších podmínek předpokládaných soudním řádem správním)…“

Obdobné oprávnění přisoudil i Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozhodnutí ze dne 03.05.2007, vydaném pod sp. zn. 15 Ca 196/2006 občanům kraje, kde judikoval, že „…pokud krajské zřízení stanovuje, že občané kraje mají právo vyjadřovat se na zasedání zastupitelstva k projednávaným věcem, v praxi to znamená, že občané kraje mohou svá stanoviska vyjadřovat průběžně ke všem jednotlivým věcem, které jsou projednávány na zasedání zastupitelstva, a nikoli pouze v určeném bodu programu.“

Z výše uvedeného je zřejmé, že toto právo by mělo být stejné i pro občany MČ, kteří by měli mít právo po každém bodu jednání zastupitelstva MČ vyjádřit svůj názor k projednávanému bodu, byť třeba časově omezen (článek 5, odst. 5 a 6 jednacího řádu zastupitelstva MČ Praha – Vinoř).

Autor je advokát

Zdroje

zákon o hlavním městě Praze

zákon o obcích

Zákona o hlavním městě Praze, komentář. 2. vydání, Martina Děvěrová, Adrián Radošinský, Tomáš Havel

Stanoviska odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra ČR (stanovisko ODK)